ROZHOVOR S TRENÉREM – PETR VONDRÁK
1.) AHOJ PETŘE, TRÉNUJEŠ V KOBYLISÍCH NAŠE NEJMLADŠÍ, JAK SE TI DAŘÍ UKOČÍROVAT TAKOVOU BANDU ŽIVÝCH DĚTÍ?
Ukočírovat děti v přípravce a elévech není zas takový problém. Berou mě spíš jako takového staršího bráchu a puberta je teprve čeká, tak to v přípravce a elévech ještě jde. Tento problém musí spíš řešit trenéři od starších žáků výš. Horší je tu bandu překřičet. Představ si jak „šeptá“ 20 až 40 dětí. Po takovém soustředění nebo turnaji v Ostravě nemůžu ani mluvit.
2.) JAK JIM JDE FLORBAL? MÁŠ V TÝMU NĚKOHO OPRAVDU ŠIKOVNÉHO?
Když chtějí a poslouchají, co jim s ostatními trenéry říkáme, tak jim to jde. Ale ono se jim také někdy nechce a pak podle toho hra vypadá. Někdy mi přijde, že zkouší, co mi vydrží pumpa. V týmu samozřejmě máme děti, kterým jde florbal lépe než ostatním, ale nerad bych někoho jmenoval. Mohl by třeba zpychnout a polevit v trénincích, a to by opravdu byla škoda.
3.) KOLIK JE NEJMENŠÍM ČLENŮM PŘÍPRAVKY?
Momentálně je našim nejmladším dětem 5 let, ale opravdu nejmladší děti k nám chodily již od 4 let. Ale určitě nemohu říci, že vezmeme každé čtyřleté dítě. Vždy totiž musíme zkusit, jak a jestli s námi trenéry bude komunikovat a jak se zapojí do kolektivu. Jinak u nás zpravidla děti začínají v 5 až 6 letech.
4.) DĚTI HRAJÍ SYSTÉMEM 5+1 I 3+1, CO JE PRO NĚ LEPŠÍM?
Můj názor je, že systém 5+1 dá dětem víc, musí se v něm víc snažit a mít přehled o situaci. Hřiště pro systém 3+1 je malé, nenutí děti vydat ze sebe vše, co umí.
5.) MĚŘÍTE SE S TĚMI NEJLEPŠÍMI?
Hrajeme s každým týmem, který se proti nám postaví, ale výsledky týmů nesleduji a ani je s našimi týmy neporovnávám. Dětem vždy říkám „nevadí mi, když prohrajeme, pokud se na naši hru dá koukat“. Tím nechci říci, že by mi bylo jedno, jestli vyhrajeme nebo prohrajeme, prožívám totiž každý zápas. Ale pokud vidím, že do zápasu dali všechno, že se snažili a že je hra bavila, pak je vše v pořádku.
6.) JAK SES DOSTAL K TRÉNOVÁNÍ V KOBYLISÍCH?
V Kobylisích hrál můj syn a já s ním jezdil na každý turnaj. Jednou (asi v roce 2006) jsem se bavil na turnaji s trenérem Žiťákem, který sháněl trenéry. Já mu na to kývnul, udělal si trenérskou licenci a už jsem byl tady.
7.) V LOŇSKÉM ROCE SES STAL DĚDEČKEM, JAKÉ TO JE? BUDEŠ JAKO DĚDA SVÉ VNOUČE ROZMAZLOVAT? A CHCEŠ, ABY HRÁLO FLORBAL?
Je to další nová životní role. A krásná! Vnučku Adélku určitě rozmazlovat budu, od toho přeci dědové jsou. Tak určitě bych rád, kdyby u nás hrála florbal. Za každý okamžik s ní jsem rád. Ale určitě se nebudu zlobit, pokud ji florbal nechytne a bude dělat něco jiného.
8.) JE ZNÁMO, ŽE JSI SPRÁVCEM KOBYLISKÉ APLIKACE, JAK TUTO ROLI VNÍMÁŠ A NAŠEL SES V NÍ?
Pro aplikaci se rozhodli všichni trenéři. Má usnadnit správu klubu, komunikaci s hráči, a pokud jsou nezletilí i s jejich rodiči. Tak nějak spadla na mě, stejně jako web a já se snažím, aby tam byly všechny potřebné informace a aby fungovala jak má. A jestli jsem se v ní našel? No někdo to dělat musí, ale jestli víš o někom jiném, kdo by jí chtěl spravovat, tak mu místo rád přenechám.
9.) VIDĚL JSI I NĚKOLIK UTKÁNÍ NAŠEHO ÁČKA, KDE VIDÍŠ HLAVNÍ KLÍČE K HERNÍMU VZESTUPU?
Chybí jim to srdíčko a nejsou parta. Když současné áčko srovnám s tou partou, která Národní ligu v Kobylisích v sezóně 2016/17 vybojovala, tak je to nebe a dudy. Tenkrát měli kluci před sebou cíl a dělali vše, aby jej dosáhli a při tom se dokázali i společně bavit. Dneska mi přijde, že si velká část hráčů áčka chodí jen zahrát a vůbec nemá žádnou zodpovědnost vůči ostatním hráčům týmu. A těch pár srdcařů, co v áčku jsou, to nemůže zachránit.
10.) LETOS SES ZÚČASTNIL SILVESTROVSKÉHO DERBY, NEMÁŠ V PLÁNU KONEČNĚ DODRŽET STARÝ SLIB A NASTOUPIT ALESPOŇ JEDNOU ZA NÁŠ D-TÝM?
Nalijme si čistého vína, vím, na co stačím a nerad bych doktorům zamotal hlavu. Ale jestli za mě Jirko vezmeš trénování elévů a přípravky, správu aplikace a webu i soustředění, tak to můžu zkusit.
11.) OBLÍBENÉ JÍDLO A PITÍ?
Já nejsem vybíravý, jím všechno. Ale pokud si mohu vybrat, tak klasickou českou kuchyni. A k té samozřejmě patří pivo.
12.) Jaké je tvé životní přání-sen?
Určitě bych rád, aby nezůstalo jen u jednoho vnoučete. A také aby ty děti, co jsem trénoval, trénuji a trénovat ještě budu si někdy v budoucnu, až budou dospělé, vzpomněli na to, jak u nás hráli florbal, na své trenéry a aby si řekli, jak to bylo príma. A úplně super by to bylo slyšet z obrazovky od nějakého reprezentanta.
PETŘE DÍKY ZA ROZHOVOR!